Alexej si pamatoval každou vteřinu toho dne, kdy se jeho život rozpadl. Bylo mu pětadvacet let. Plánoval budoucnost s Annou, dívkou, kterou znal odmalička. Byla jeho světlem, jeho domovem, jeho vším.

Ale jedna tragická noc všechno změnila. Zbytečná hádka, nešťastná rána a následovala tragédie. Alexej byl odsouzen za neúmyslné zabití.
Anna mu zprvu psala dopisy plné naděje a lásky. Postupem času dopisy ustaly. A jednoho dne přišla zpráva, že Anna zahynula při dopravní nehodě.

Roky ve vězení byly prázdné a bezbarvé. Alexej pouze přežíval, neměl pro co žít. Jediná myšlenka, která ho držela nad vodou, byla, že jednou přijde k jejímu hrobu, požádá ji o odpuštění a řekne jí všechno, co nestihl.

Když konečně vyšel na svobodu, neváhal ani chvíli. Město se za ta léta změnilo, ale starý hřbitov zůstal stejný – tichý, zapomenutý, zahalený mlhou minulosti.

Našel její hrob snadno. Skromná deska, zašlý věnec, udusaná zem. Klekl si, položil ruku na studený kámen a zavřel oči.

A v tu chvíli za sebou uslyšel tichý hlas dítěte:

— Tady není. Ale já vím, kde je.

Alexej se prudce otočil. Před ním stál chlapec, asi osmiletý, oblečený do starého kabátu, s vážnýma očima, které vypadaly příliš dospěle.

— Co jsi řekl? — zeptal se tiše.

— Pojď se mnou, — řekl chlapec.

Bez dalšího vysvětlení se rozběhl mezi hroby. Alexej, zmatený a rozechvělý, šel za ním.

Vedl ho do zapomenuté části hřbitova, kde se staré náhrobky hroutily a cestičky pohlcovala tráva. Cítil, jak se mu chvějí nohy, ale nezastavil se.

Chlapec se zastavil u zarostlého místa, kde kámen téměř splýval se zemí. Ukázal prstem.

— Tady.

Alexej si klekl, odhrnul mech a zbytky listí, a konečně spatřil jméno: Anna. Vyryté, ale téměř smazané časem.

Pocítil, jak se mu do očí derou slzy. Když se rozhlédl, chlapec byl pryč. Žádné stopy, žádný zvuk. Jen ticho.

Odhalení, které změnilo jeho život

Alexej navštívil matriku. Archivní dokumenty potvrdily, že po několika letech, kdy nebyly placeny poplatky, bylo tělo přemístěno do staré části hřbitova mezi neoznačené hroby.

Ale kdo byl ten chlapec?

Někteří lidé šeptali o „malém strážci“ – duchu dítěte, které pomáhá těm, kteří hledají ztracené blízké.

Alexej nepotřeboval vysvětlení. Věděl, co zažil.

Nový začátek

Od té chvíle se jeho život změnil. Začal se starat o zanedbané hroby, opravoval rozpadlé pomníky a čistil zarostlé cesty. Každý kámen, který narovnal, každá svíčka, kterou zapálil, byla tichou vzpomínkou na Annu a na neznámého chlapce, který ho dovedl k pravdě.

Občas, při ranní mlze, zahlédl malou postavu v dáli. Nezastavoval ji. Jen se jemně usmál a pokračoval ve své práci.

Protože někdy, právě ve chvílích, kdy jsme nejvíc ztracení, k nám přicházejí průvodci. A někdy nejsou z tohoto světa.