Candice Leslie Sima není obyčejná důchodkyně. Ve svých 76 letech obléká s hrdostí odvážné barvy, přiléhavé šaty, podpatky a výrazné šperky. Místo šedivých svetrů a nenápadných brýlí si každý den vybírá oblečení, které odráží její duši – živou, sebevědomou a svobodnou.

Na Instagram přidává další fotografii. Má na sobě růžové sako, kostkovanou sukni, boty na podpatku a klobouk. Pod snímkem píše:
„Styl nezná věk. A já také ne.“

Reakce na sebe nenechají dlouho čekat. Obdiv, potlesk, ale také kritika:
„Tohle není pro ženy tvého věku.“
„Snažíš se vypadat mladší, trapné.“

Candice odpověď nevyhledává. Ona ví, že se neobléká pro někoho jiného. Obléká se pro sebe.

Neviditelná žena
Candice strávila většinu svého života tak, jak se „sluší a patří“. Pracovala jako knihovnice, vychovala děti, vedla tichý a spořádaný život. Nosila béžové kabáty, praktické boty, a šaty, které jí nikdy nedělaly radost. Ne že by byla nešťastná — ale byla neviditelná.

Změna přišla po smrti manžela.
„Najednou jsem měla ticho. Hodně času. A velké prázdno. Jednoho dne jsem se podívala do zrcadla a řekla si – tohle nejsem já. Takhle už dál nechci.“

Koupila si červené šaty. Pak rtěnku. A pak — založila účet na Instagramu.

Nový život online
Na svůj profil začala dávat fotky – barevné, stylové, někdy extravagantní. Nečekala, že si jich někdo všimne. Ale lidé reagovali. A rychle.

Dnes má Candice přes 300 000 sledujících. Její příspěvky sledují ženy všech věkových kategorií. Píšou jí:
„Díky tobě jsem si zase oblékla sukni.“
„Už se nebojím nosit barvy.“
„Ukázala jsi mi, že život nekončí po šedesátce.“

Kritika? Ta přichází s popularitou
S úspěchem přišla i vlna negativity.
„Oblékni se přiměřeně věku.“
„Působíš směšně.“
„Tohle není pro seniorky.“

Candice se nebrání. Ale také neustupuje.
„Proč by měla žena po sedmdesátce zmizet z očí světa? Proč bych měla být tichá, nenápadná, jen protože jsem starší?“

Nechce se vracet v čase. Nechce být mladší. Chce být viditelná. Sama sebou. A šťastná.

Styl jako svoboda
Candice chápe módu jako jazyk. Každý outfit je prohlášení.
„Jsem tady.
Žiju.
A mám právo být vidět.“

Oblékání pro ni není o tom někoho šokovat. Je o tom, být věrná tomu, kým je. A to je podle ní luxus, který si může dovolit v každém věku.

Závěr
Candice Leslie Sima nezpochybňuje stárnutí. Přijímá ho. Ale odmítá se mu podřídit. Nežije podle očekávání společnosti. Neřídí se pravidly, která jí kdysi vnutili jiní. Místo toho píše vlastní příběh – odvážný, barevný, plný života.

Protože věk neurčuje, kdy přestat být krásná.
A už vůbec ne, kdy přestat být sama sebou.