Každý člověk má svůj způsob, jak občas ztratit rozum. Někdo začne běhat maratony, jiný přestane mluvit s kýmkoli kromě koček. A někdo si koupí dům se zahradou, jen aby mohl realizovat něco, co by v bytě bylo nepředstavitelné.

Tomáš byl tichý typ. Nevyčníval. Pracoval z domu jako projektant, zdravil sousedy, sekal trávu, nosil stejné tričko v pěti barvách. Všechno na něm bylo obyčejné. Až jednoho dne přijel nákladní vůz. A na jeho zahradě se ocitl betonový prstenec, vysoký skoro dva metry, s kovovými výztužemi po stranách.

Následoval bagr. Pak mlčení.

A pak začaly otázky.

Spekulace ve čtvrti
Zpočátku to vypadalo nevinně. Zahrada se rozkopala, kruh byl usazen do země, prostor kolem zpevněn štěrkem. Ale jakmile Tomáš zakryl konstrukci dokonale vyrovnanou kruhovou dlažbou, kde uprostřed zůstal jen kovový poklop, lidé zpozorněli.

Začalo se šeptat.

— „Zásobník na vodu?“
— „To bude určitě kryt, podívej, jak to zakryl!“
— „Podzemní laboratoř. Vsadím se, že doma vyrábí chemii.“
— „Nebo… sauna? Ne, to už je moc.“

Tomáš se k ničemu nevyjadřoval. Pravidelně chodil ven, otevíral poklop, někdy se z něj vyvalila pára. Jindy bylo slyšet tlumené hučení. A jednou ho někdo zahlédl, jak do otvoru vkládá digitální teploměr.

Pravda vychází na povrch
Až při jedné sousedské grilovačce — kde Tomáš výjimečně seděl a pil pivo — přišla otázka napřímo.

— „Hele… vážně nám neřekneš, co tam máš pod těma dlaždicema?“

Tomáš se usmál.

— „Vertikální sauna. Můj vlastní návrh.“

A začal vysvětlovat.

Nápad z hloubky
Tomáš celý život miloval klid. Ale ve světě plném hluku, notifikací a požadavků se mu těžko nacházel. Chtěl prostor, který by byl jen jeho. Ne chatka, ne sklep, ne místnost s výhledem. Chtěl ticho a tmu. Hluboko pod zemí.

Navrhl si saunu, která místo klasického horizontálního uspořádání fungovala vertikálně: člověk sestoupil dolů, zůstal stát nebo sedět ve válcovém prostoru, kolem něj obložení z osikového dřeva, větrací kanály, přívod páry z venkovní jednotky. Tělo se prohřívalo od nohou k hlavě přirozeně, bez přepáleného vzduchu.

Vstupoval dolů poklopem, jako do bunkru — ale tenhle bunkr nebyl na útěk. Byl na návrat k sobě.

Reakce okolí? Překvapivá
Lidé zpočátku kroutili hlavou. Ale po pár týdnech se něco změnilo. Začali se ptát na detaily. Někteří si chtěli saunu vyzkoušet. Jeden soused si dokonce postavil vlastní – menší, s knihovničkou a tlumeným světlem. Z podivína se stal inspirátor.

Tomáš se tomu jen tiše usmíval.