Svatba se konala v obrovském paláci, kde třpytivé lustry a zlatem zdobené stěny ostře kontrastovaly s vnitřním zoufalstvím mladé nevěsty. Anna, oděná do sněhobílých šatů, se mechanicky usmívala na hosty, zatímco její srdce bylo zatížené smutkem a beznadějí, kterou žádné bohatství nemohlo utišit.

Vedle ní stál Ivan Sergejevič, vysoký muž s aristokratickým držením těla a chladnýma šedýma očima. Jeho perfektní oblek a přesné pohyby prozrazovaly člověka, který byl zvyklý vlastnit a ovládat.

Annini rodiče se jen usmívali a hrdě sledovali svou dceru. V jejich očích bylo vše dokonalé: Anna si zajistila pohodlný život. O její skutečné pocity se nikdo nezajímal.

Hostina probíhala ve veselém duchu, plná přípitků a smíchu. Anna však vnímala všechno jako v mlze. Byla jen dekorací na drahé svatbě, prodanou za příslib bezpečné budoucnosti.

Když poslední hosté odešli, Anna zůstala sama s Ivanem. V tichu a chladné majestátnosti zámku ji odvedl do jejich společné ložnice, kde byl krb jemně rozžhavený.

Ivan se usadil do křesla u krbu a dlouze si ji prohlížel.

— Mám na tebe jednu žádost, řekl nakonec klidným hlasem.

Anna ztuhla. Srdce jí bušilo. Očekávala to nejhorší.

Ale Ivan řekl něco, co ji naprosto zaskočilo:

— Sundej si své šaty.
— Ale ne kvůli tomu, co si myslíš, dodal vzápětí.

Anna nechápala. Její ruce se třásly.

— Chci, abys je spálila, řekl tiše.

Zůstala stát jako přikovaná.

— Tyto šaty jsou symbolem tvého donucení. Nejsou symbolem štěstí, lásky ani svobody. Dnes večer ti vracím tvoji svobodu. Znič tuto minulost a začni novou kapitolu svého života.

Podal jí malou krabičku se zápalkami.

— Teď je to jen na tobě. Jsi svobodná.

Anna, stále v šoku, vzala zápalky. V hrudi se jí poprvé za dlouhou dobu rozhořel plamínek naděje.

Sledovala, jak plameny pohlcují drahocenné šaty. Stála bosa na studené kamenné podlaze a dívala se, jak oheň ničí vše, co ji poutalo ke včerejšku.

Ráno se probudila sama. Ivan byl pryč.

Na nočním stolku ležel dopis.

„Tento dům je teď tvůj. Na účtu na tvé jméno je dostatek peněz, abys začala nový život. Jsi volná. Žij podle svých vlastních pravidel.“

Anna pevně sevřela dopis v rukou. Slzy jí stékaly po tvářích, tentokrát však nebyly slzami bolesti, ale svobody.

Její život teprve začínal.
Poprvé skutečně patřil jen jí.