Jan stál uprostřed hračkářství, rozhlížel se a hledal něco, co by jeho manželce udělalo radost. Přestože jejich manželství v posledních letech ochladlo, stále cítil povinnost alespoň předstírat pozornost.

Jeho pohled padl na výjimečnou panenku – krásnou, elegantní figurínu s viditelným těhotenským bříškem. Na krabičce stálo velkými písmeny: «Panenka budoucí maminka – symbol nového života.»

Janovi se ta symbolika zdála geniální. Po návratu z dovolené, kterou strávil s milenkou na pobřeží, potřeboval před manželkou zamaskovat svou vinu. Darovat těhotnou panenku své ženě, která po letech bolestných pokusů a lékařských procedur zjistila, že nikdy nebude mít děti – to bylo v jeho očích elegantní gesto smíření. Možná kruté, ale zároveň podle něj i «povzbudivé».

Zaplatil a zamířil domů, s dárkovou taškou v ruce a s pocitem, že vše bravurně vyřešil.

Nečekané odhalení
Když večer předal Olze balíček, sledoval její reakci s lehkým napětím. Olga rozvázala stuhu, rozbalila papír a v rukou se jí ocitla těhotná panenka.

V místnosti se rozhostilo ticho.

Olga se na chvíli dívala na panenku, její tvář byla kamenná, neproniknutelná. Jan už-už chtěl něco říct – omluvu, vysvětlení, snad i žertovnou poznámku – když Olga tiše řekla:

— Děkuji. I já mám pro tebe dárek.

Zmizela v ložnici a vrátila se s malou obálkou, kterou mu podala se stejně klidným výrazem, jaký měla, když rozbalovala panenku.

Jan obálku otevřel. Uvnitř našel lístek se stručným vzkazem:

«Vím všechno. Tvé zavazadlo je za dveřmi.»

Vedle vzkazu ležely fotografie. On sám, na pláži, v objetí s mladou ženou, jejich polibky, jejich smích.

Jeho úsměv okamžitě zmizel. Ztuhl. Ruce se mu začaly třást.

Druhá strana příběhu
Olga už měsíce tušila, že něco není v pořádku. Janovy časté «pracovní cesty», jeho odtažitost, nové nevyžádané dary a nesmyslné výmluvy – všechny signály byly až příliš jasné.

Místo scén a hádek se rozhodla jednat s chladnou rozvahou. Najala soukromého detektiva. Shromáždila důkazy. A připravila se.

Když Jan odjel na «služební cestu», věděla přesně, kam jede. A věděla, s kým.

Ten večer, kdy jí Jan předal těhotnou panenku, už Olga necítila bolest. Ani hněv. Cítila jen osvobozující klid.

Byl to okamžik, kdy si definitivně uvědomila: tohle manželství je minulostí.

Co následovalo
Jan, ponížený a bezmocný, sbalil své věci a odešel. Jeho nová láska se brzy ukázala být nestálá – vztah nevydržel ani pár měsíců.

Olga však rozkvetla. Zapsala se do uměleckého kurzu, začala cestovat a obklopila se lidmi, kteří si její přítomnosti vážili. Zjistila, že štěstí není podmíněno přítomností muže, ale vlastní silou a schopností jít dál.

A panenka?

Olga ji vystavila v knihovně ve skleněné vitríně. Ne jako připomínku zrady, ale jako symbol nového začátku. Protože nový život nemusí vždy znamenat dítě. Někdy znamená novou sebeúctu, nové sny a nový, krásnější svět.

Závěr
Příběh Olgy a Jana ukazuje, že největší pomsta není křik nebo výčitky. Největší vítězství je důstojný odchod, vnitřní klid a schopnost znovu najít sama sebe.

Protože skutečná síla ženy není v jejích slzách, ale v jejím tichém rozhodnutí nikdy více se nespokojit s málem.